obrázky pro Tvé srdce

Učit se kreslit je podobné jako učit se cizímu jazyku. I kresba má svou vlastní slovní zásobu a - co je ještě důležitější - i svou vlastní gramatiku. Účelem studia je naučit se pracovat tak plynule, aby se podstata modelu bez námahy vyjádřila sama, prostřednictvím vaší tužky. To znamená vědomě přijímat dojmy z modelu a jasně a spontánně je překládat do linií a tónů. Znamená to schopnost pracovat klidně a lehce s čímkoli, bez ohledu na "obtížnost".

                                                                                                                                                                             Studenti se často chtějí pouze naučit "jak kreslit". Mnohem důležitější však je naučit se chápat co kreslí. Při pózování modelu dostává student obrovské množství informací. Tyto informace pak zpracovává a interpretuje; vyjadřuje je v termínech, kterým rozumí. Toto vyjádření se pak stává skutečným tématem jeho kresby. On  nekreslí to, co vidí; on kreslí to, co si myslí, že vidí. Jeho myšlenkový proces probíhá v centru jeho schopnosti kreslit. Pokud se chcete naučit kreslit, musíte se naučit uvědomovat si při kreslení své myšlenky.

                                                                                                                                                                            Metoda kreslení o které vám zde píši, je zcela základní a proběhne ve třech stupních. Začneme představou, že model zaujal novou pózu a já se chystám začít pracovat na kresbě, která mi zabere dvanáct nebo třináct hodin. Připravím si papír, kreslicí podložku a ostatní kreslířské potřeby. Podívám se na model a mé oči okamžitě přijímají takové množství informací, které mne udrží v činnosti po celé dny a týdny.

                                                                                                                                                                          1. Náčrt. Aby mne přemíra přijímaných informací nezahltila, odejdu od modelu, ničeho si nevšímám a ze všeho nejdříve si načrtnu obálku základního vnějšího obrysu postavy. Obálka je první fází náčrtu, a přestože ji tvoří pouze několik linií, má v zahájení kresby velice významnou úlohu. Potom začnu obálku rozkládat do menších a detailnějších čar. Nejdříve jen velice zhruba a hledám při tom hlavní tvary. Teprve po rozlišení velkých tvarů přecházím k menším. Svůj náčrt pak zakončím dvojrozměrným překladem postavy - jinými slovy "tvaremů modelu. Při práci na náčrtu si vždy všímám gestikulace modelu. Postava vždy něco dělá: sedí nebo stojí, čte noviny a nebo telefonuje. Ať postava činí cokoli, účastní se této činnosti všechny části těla společně, a právě toto nazíváme gestikulací. Unifikuje náčrt a lze ji vyjádřit jako síť neviditelných křivek.

                                                                                                                                                                          2.Obrys. Svůj náčrt upravuji tak dlouho, dokud nezachytím všechno podstatné; potom přejdu k obrysu. Obrys je čára, která přesně popisuje siluetu nebo tvar postavy. Skládá se z mnoha jednotlivých křivek, z nichž každá vyjadřuje určitou vypuklost povrchu těla. Ve chvíli, kdy je obrys hotový, což může znamenat tak šest hodin práce, jsem na celé stránce udělal vlastně jedinou prázdnou linii. Zdá se to být jako nic, ale představuje to dlouhé zkoumání přesného tvaru postavy.

                                                                                                                                                                           3.Prokreslování uvnitř. V konečné fázi vyplním stínováním obrys tak, aby vznikl dojem plného tvaru. ..... .....

                                                                                                                                                                          Tento úryvek pochází z knihy KOMPLETNÍ PŘÍRUČKA "KRESLÍME POSTAVU" od Anthoniho Ridera a mohu ji vřele doporučit každému začínajícímu malíři či malířce...